Nový (k)rok

6. ledna 2011 v 18:06 | týnka |  TYNKA
Zdravím. Mám toho moc ke sdělení. Prosinec byl obsazenej vtíravejma návštěvama, času málo... atd. Píšu teda teď. 

 23. prosince je polovina republiky doma a naklepává kapra (toho naklepává si nevšímejte... nemusí ho zrovna naklepávat, ale dejme tomu, že zabíjí kapra...) nebo prostě dělají to, co se dělá 23. prosince (ááách...nemluvím o sexu, ale o tradicích). 
Každý to tak má. Úplně každý. Týnka to samo musí mít jinak. Týnka je v jednom brněnském hotelnickém zařízení. Sedí tady a čumí. Občas se projde. Čumí. Čeká, jestli se náhodou někdo nechce na něco zeptat. Nebo jestli někdo něco nepotřebuje. 
Týnka se tváří děsně otráveně, protože všichni ostatní jsou doma, jen ona tu tvrdne. Muž, který má nějaký dotaz,  si všimne toho, že Týnka není doma, ale v práci. Vysvětlí Týnce, že "Co tady děláte? Máte být doma..." ...spíše se nad tím podivuje, že jsem v práci. Nabídne mi na oplátku bonboniéru a nějaké pití. Já samo dělám, že ne ne ne, ale mám docela chuť se opít...jo. 
Nakonec si to Týnka vezme a diví se, kde k tak dobrým věcem ten muž přišel... Ale nenapadne mě jít k jádru věci...
Pak jdu k pokojům (pro kontrolu) a jaksi omylem do mě vrazí ten muž,  který mě (všechny recepci) obdaroval. Vrazí do mě. Problém: je v plavkách. Chápete? Ne, tohle není vymyšlený, jen doufám, že si to ten muž teď nečte... prostě byl skoro nahý a jen v plavkách. Tedy ne že bych nikdy neviděla nahé mužské tělo, zase takový outsider nejsem. Ale chápete? 23. prosince v plavkách? 
Překonám počáteční leknutí, ani to na sobě nedám znát, akorát sebou cuknu(to jsem napsala blbě: pro pochopení: ten muž stál za mnou v plavkách a já si toho všimla jaksi až po delší době...).
No, když už mám tohle za sebou, tak si s tím mužem prohodíme pár vět, já se dozvím, že MÁ V RAKOUSKO-ITALSKÝCH ALPÁCH HOTEL!!! A tam si jaksi nafasoval všechno to, čím nás tak štědře obdaroval...
Chápete???? 
No, dále. Vánoce ok.
Silvestr- ko. Hned rozvedu. Silvestr u nás: čtyři lidé domácí (i můj bratr)+čtyři hosté+jeden pes. 
Hrůza. Ztrapňuju se, jak jen to jde. Například: pije se bowle (ten nápoj z ovoce + 2lahve šáňa a jedna rumu)...napiju se, ale je to jaksi tak hnusný (minulej rok mi to celkem chutnalo, to tam byla jen trošinka rumu) a se slovy "mólto bene" to přenechám zkušenějším. Samo jim to pochválím, aby to nevypadalo... 
Z centra Brna máme docela rozhled na ohňostroje, ale já vlastně tak nějak nechápu, co že se to má slavit.
Stejně jako nový rok přece můžeme slavit každou novou hodinu, ne?
No, takže celej den čekám, až bude půlnoc, abych  mohla všechno to, co je tady nachystaný, zase poklidit. 

Tak a jsme v roce 2011. V devět ráno a něco minut nás probudí telefon. "Co je? Do pr...(na poslední chvíli se ovládnu)...čic!" ohlásím se. 
Kdo myslíte, že to tak může být? Hádejte. Moje máma. Řekne, že jsem vždycky vstávala nejdřív z celé rodiny a že to jde se mnou z kopce. Snažím se jí vysvětlit, že jsem šla spát nad ránem a že jaksi potřebuju dospat ten včerejšek (řeknu to rovnou: Béďův známý, který u nás trávil 31.12.2010 mluví moooc hlasitě, takže to jsem potřebovala dospat). Rodiče nemohou najít klíče a NUTNĚ je potřebují najít. A my máme náhradní.

Jo! 27. nebo 28. prosince byl u nás doma turnaj v piškovorách (piškvorky) a mě porazí i sedmileté dítě! To jen proto, že ségra mluví o výživném a o tom, jak to mají v Římě komplikovaný na soudě, že než se dostanou k jejím alimentům, tak že to trvá... atd, já blbá sámo  zapomenu, že se hraje a synovec mi tam nasází všechny čtyři křížky po sobě. Takže super. Hloupě se nad tím pousměju... a jede se dál. 
V tento den jsem taky udělala chybu v taktice. Odmítla jsem tlačenku. Já ji teda odmítala celičký život, ale nikdo mi to nevěří. Už jako malá jsem nechápala, jak někdo může sníst tu třaplavou věc, časem jsem to ignorovala, ale i po těch letech (ješ...nebylo mi ani 30 a mluvím jako padesátnice!) mi tláča k srdci nepřirostla. Celá rodina na mě kouká jako na outsidera. 

K Novému roku (k 1.1.) jsem měla předsevzetí: přestanu se vtírat K. 
Zjistila jsem, že mi za to nestojí, nikdy jsem se žádnýmu chlapovi nemusela připomínat (nebo alespoň ne v takové míře!) a on by měl být první... to nikdy (ne, nejsem panna! První v tom připomínání... ).
Už je mi úplně ukradenej. Monika ho nazvala "debil nevšímavej" a "svého" Karla už nepočítá mezi svého. Již není její. Spala s ním a v nejbližších dnech očekávala pracovní postup. Nevyšlo to, Kájík má ženu. A je mu přednější než Monička. Škoda. 

Monika u nás byla včera a zjistila něco moooc zajímavého. Byla totiž po 10000letech na chatu (jako na četu, ne na chatě). Chtěly jsme si trošku zablbnout se sklenkou vína... Začala si tam s kýmsi psát (ne spát, ale psát! čtěte pozorně.) a nakecala mu o sobě věcí... Třeba to, že je z Ukrajiny atd. Dotyčný o ni projevil zájem a dvořil se jí. Monča si na googlikovi přeložila do azbuky  " tak se měj krásně a ať ti stojí!" a poslala mu to z MÉHO  notebooku. V tu chvíli tam akorát vešel B se slovy "Copak děláte, holky?" a všiml si té azbuky a zeptal se, co to je. Monika to rychle zavřela a já to zakecala. Sakra, nemá bejt náhodou v práci? Prej: přijdu pozdě, nečekej... hahaha... Jeden obdivovatel jí dokonce poslal fotky... no ehm... fotky a obličej na nich nebyl... 
Já si teda myslela, že chat je pro ubožáky, ale občas se tam dá natrefit na "fajn" lidi. Monika napsala, že jsme tu dvě. Otázka od jistého pisálka: kolik vam je, kocicky? Odpověď: 70. Monika! Jistě, ta aby nenapsala nějakou pi... pitomost. Otázka od pisálka: dohromady? A Monika odpoví: Ne. Každé. Copak, chasníčku? Snad se nebojíš?!?!! Pisálek: kdy jste naposledy s nekym spali, holcinky? (ách ta čeština-pozn.autorky) Monika: Roku 1960. Pisálek: Aha, to uz je davno. Pamatujete si to este? Monika: Jasně. Pisálek: kolik bylo vasemu nejmladsimu? Monika: 7. 
Takhle to chvilku šlo, pak nás to přestalo bavit. 
Ano, vím, nemáme si dělat srandu z lidí na druhé straně...ano, ano, ano. Ale zakázané ovoce chutná nejlépe, ne? Vím, jsme obě blbý. Jasně... myslete si, co chcete. Prostě jsme už takový. 

Vzkazník:

I miss you, DG. Napište něco. Huguju Vás a líbám tam, kam chcete... 

Slečno Tajemná, pozdravujte svého otce. Je sympatický. Né, Ivetko, pozdravuj ho a vyřiď mu, že by si měl zapojit telefon. Občas se to hodí... Ale hlavně ať dovalí Paulu! 


Kris... prostě Kris.

Pées: zejtra bych tu měla bejt večír a psát dlouhej článek o svém vztahu... Páč budu zase sama doma... už si zvykám. Bude to slohová práce na téma "náš vztah...pitva". 
Péesdvě: mám tu chyby, já vím. Nečtu to po sobě. 
Péestři: mizím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dorian-gray dorian-gray | 6. ledna 2011 v 20:04 | Reagovat

super článek!!! budu zase v pondělí sám, takže ten rozbor vašeho vztahu si nenechám uniknout - většinou se ale pitvá už něco zemřelého (?!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama