Přehlídka trapasů

6. listopadu 2010 v 16:53 | týýýýýýýýýýýnka |  TYNKA
Zdravim. 
Dneska to vypadá na dloooouhý článek. 
Takže:
Ta přehlídka byl jeden velký trapas. Popíšu Vám to: je šest hodin večer. Já stojím na zastávce autobusu, který mě má přemístit z bodu A do bodu B (pro ty chápavější: z našeho města k sestře).
Jede mi to až za deset minut a já si krátím čekání tím, že si pobrukuju svoji oblíbenou písničku. Jenže, kdo je za mnou? Dva milenci. Líbají se, strakají si jazýčky až do krku a sahají si všude možně, vydávají u toho zvuky...prostě všechno, co jsem mohla dělat s K. Když jsem si těch milenců konečně všimla, tak už bylo pozdě. Dívali se na mě jako na úchyla, kterej si takhle po večerech zpívá venku na opuštěných místech. 
Jsem u sestry. Zřím sestru i budoucího švagra. Je to fajn. Sestra obleče synáčka (má ho rozmazlenýho....neumí se ani obout...) a vyrážíme na tu slibovanou přehlídku. 
Dojdeme na místo. A sestra mě vezme do šatny, kde se všichni převlékají. Možná na takové akce chodíte běžně, ale já ne. Proto Vám to popíšu: 
Sestra mě seznámila s hlavní organizátorkou. S tou si potykám a ona spustí: "Hele, ničeho se neboj a každýmu tady rovnou tykej. Jo a jdi za servírkou, aby ti blokla stůl...", takže jdu za servírkou. Tohle je akce předvádění oblečení jedné v Česku docela oblíbené značky  a taky se tu předvádí auta.
Náš rozhovor:
Já prozradím servírce, že si hodlám zarezervovat stůl ve VIP zóně. Ona se mě zeptá proč. (Asi se ptá  proto, že mi sestra neřekla, jak se mám obléknout. Všichni jsou tu v šatech, kravatách a saku a já jediná + moje sestra jsme tu v džínách a přiléhavém tričku. Alespoň, že to tričko mám se značkou a relativně velkým, ale stále slušným výstřihem, jinak by mě sem asi ani nepustili...). Já jí odpovím, že je to z docela logického důvodu. Chci udělat rezervaci proto, aby nám to místo někdo nezasedl, ne? Tady jsem si uvědomila, jak mezi tyhle lidi nepatřím. 
Servírka to pochopí a ten stůl nám zarezervuje. 

Organizátorka nám nabídne, že nám všem zajde do KFC pro občerstvení, protože raut začne až za hodinu.
Smrdí to tu přepáleným tukem. Obdivuju všechny ty organizátory, že na to mají nervy. 
A pak jsem našla náhradu za K. Je to N. Asi se divíte přoč N., že? Protože je to Novinář! Ano, jsou tu dva novináři a celé to fotí. A já trnu hrůzou, že zítra budu někde v tisku. 
Sestra mi vrazí do ruky kočárek s jejím čtyřměsíčním dítětem a řekne mi: "Běžte se projít, jo?".
Jako vždycky. Sestra je o dost starší. Vždycky mě brala jako tu malou holku, které mohla přikazovat. Byla jsme její Kristýnka, kterou musela hlídat, opatrovat a vychovávat. To, že to tak UŽ není, nechce slyšet. 
Super. Zrovna přijede opravdu namachrovaný muž, který tu předvádí nejdražší auta. A hned si mě všimne. Super! S tím kočárem vypadám jako maminka. Dokonce za mnou chodí servírky, prej: "Nepotřebujete s tím kočárkem pomoct do schodů?" atd. 
Muž s auty to tak taky pochopí. 
Jezdím tady s kočárkem. Super. Uklidňuji cizí dítě (tedy jako sestřino dítě) a chovám se jako mladá maminka. Celé okolí to tak vnímá. 

Sestra chce kojit, teda dítě chce kojit, a proto mi setra vrazí do ruky své druhé dítě. Prej s ním mám jít do šatny. Super, v šatně je N. 
Je tam spoooousta dětí a všichni mi tu tykají. Fotografové, organizátoři, stylisté. Já tenhle svět neznám. Já vyrůstala ve světě hotelnictví (ve kterém se ostatně stále pohybuju), ne ve světě modelingu. 
Oblékám synovce a on mi řekne, že jsou mu těsné boty, že potřebuje lžíci. Já si dodám odvahu a zajdu za N. Ale nejdu za ním jen tak, jdu za ním ze závažného důvodu: "Dobrý večer." on mi odpoví stejně.
Já: "Ach..." smyslně vycením zuby "Netušíte, prosím, kde je tady lžíce na boty, neviděl jste ji?"
On: "Ne, to fakt netuším...podívám se..." a hledá lžíci na boty. 

Mezitím objednávám občerstvení do té naší VIP zóny. 

Pak přijde sestra s prosíkem. Malej je nervní a chce spát, tady řve na plný prdy hudba a ona ho chce svěřit švagrovi, který by s ním byl doma. A ségra se pro něco musí stavit doma. Takže tu mám zůstat s jejím synem. Na hlavě mám účes a děsím se toho, že mi to tu spadne a bude to ještě větší trapas. 

Jdu znova do šatny. Krizová porada: začátek se posouvá o deset minut. Jdu se synovcem na vzduch. Je tu ten krasavec s auty. Chlubí se ostatním tím, že má značkový oblek a "celej mi ho zacáloval šéfík, dobrý ne?". 
Krasavec si mě všímá a vyměníme si pohledy. 

Konečně začíná přehlídka. V šatně mi organizátorka nabídne, že mě celou postříká třpytkama. s díky odmítám. 

Teď zkuste hádat, kdo si k NAŠEMU stolu přisedl. Hádejte. Nevíte? Přece N.! 
N. má značkové hodinky a na krku mu visí žraločí zub. Všechno fotí. 
Sedíme a připíjíme si "na přehlídku!".

Sestra je tady. Slibuje mi, že s ní můžu takhle chodit po přehlídkách pořád. Já si to nechám projít hlavou. Mohla bych se zase vidět s N. 
Odcházíme. (Ono to teda bylo delší, ale bylo to nezáživný, proto to tu nepopisuju).
Já si oblékám kabát a N. mě pozoruje. Odcházíme východem pro zaměstnance a N. na mě furt kouká. Já se naposledy otočím. 
A to je celé. 
V přízemí, kde se prezentují auta je ten již zmíněný muž. Synovec mě vůbec neposlouchá a nechce se doobléknout, protože podle něj je stále teplo. Mám toho dost a řeknu mu (pravda, trochu hlasitěji): "Nedělej mi ostudu. Dělej!", čímž si zajistím jeho pozornost. 
Jenže odcházíme. 
Jestli se díváte na Dokonalý svět, tak přesně tak nějak to tam vypadalo. 


Dnes máme u nás večeři. Pracovní. Bedřichovi známí. 
Proto se taky pustil do čištění akvária. Radím Vám, nikdy si nepořizujte akvárko! Zbytečná starost navíc! Je to krásná okrasa, ale při čištění máte bordel po celém bytě. Teda  u nás tomu tak je. 
My máme velký akvárko, žije v něm pár rybiček (všechny už popošly...teda pošly) a B. to hlavně neumí čistit. Po celém bytě máme spousty loužiček. Nikoliv od psa, ale od toho, jak chodí s tou vodou z obýváku do koupelny, z obýváku do koupelny, z obýváku do...
Prej "aby to bylo dokonalý!"
Zkusím to přežít. 


Užívejte si víkend. 
Líbám (víte koho) Vás na krk (nebo chcete jinam ?).
Zdravím všechny obojpohlavné. Jednopohlavné taky zdravím.
Loučím se. 
Kris
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Secret* Lady Secret* | Web | 6. listopadu 2010 v 19:18 | Reagovat

Co na to říct :D

2 Lady Secret* Lady Secret* | Web | 6. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

Promiň, ale každý nemá foťák za 20 000!!

3 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 7. listopadu 2010 v 14:01 | Reagovat

[2]: Ty tam nemáš ISO??? To má už skoro každej foťák, ne? tak ono taky záleží, jakou máš značku a jak moc s tím umíš... :D Někdy stačí stisknout jeden čudlík, a hned to jde :-D

4 Lady Secret* Lady Secret* | Web | 7. listopadu 2010 v 15:22 | Reagovat

[3]: samozřejmě, že mám ISO :D jinak budu mít nový Olympus :) hezkej :) těším se... Jinak mě dělá problém i ten jeden čudlík blbej...
Díky slečno tajemná :D

5 Lady Secret* Lady Secret* | Web | 12. listopadu 2010 v 10:51 | Reagovat

Taky si myslím!

6 dorian-gray dorian-gray | 12. listopadu 2010 v 18:20 | Reagovat

Vaše popisy romantické konverzace mezi mužem a ženou jsou výstižné a umělecky dokonalé (lžíce na boty...). a to vás N. neoslovil za celou dobu? Jo a krk je slušné místo, ale ještě to promyslím.

7 dorian-gray dorian-gray | Web | 13. listopadu 2010 v 11:01 | Reagovat

ale jo zůstanem u krku a mám taky rád když mně někdo chytí, jako obejme kolem ramen a silně stiskne, no...  ále, to je jedno. Vyzvěděl jsem, že to znáte v Doubravníku, tam jsem byl snad tisíckrát... ale nikdy jsem vás tam neviděl - jak to?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama